Druhy roubování: za kůru, na kozí nožku a další. Jak na ně? -videonávod

Roubování jako technika množení, uchovávání a vylepšování vlastností kulturních rostlin je známe již po staletí. Údajně bylo objeveno Féničany, do kterých ho přejali starověcí Řekové a Římané. Jiné zdroje jako zemi původu této techniky zase uvádí Čínu. Jisté ale je, i přes značná vylepšení se nám techniky roubování hodí i dnes.

Odebírání roubů

• rouby odebíráme v době dormance stromů, tedy v zimním období. U peckovin lze s odběrem začít už na podzim. K jádrovinám přejdeme v prosinci, nebo po Novém roce. Neodebíráme ale rouby v době, kdy panují tuhé mrazy, ty dřevo zbytečně vysušují.
• nejlepší větve pro odběr rostou na jižní straně stromů a jedná se o jednoleté výhony. Na jižních stranách je díky dostatku slunce mladé dřevo lépe vyzrálé.
• neodebíráme rouby z vlků – mají řídké kambiální pletivo a málo vyvinuté pupeny. Přestože tyhle vzhůru rostoucí výhonu mohou na pohled vypadat jako ideální materiál na roubování, není tomu tak.
• dalším faktorem, který ovlivní náš úspěch je uchování roubů. Ideální je uložení ve sklepě, kde je stabilně kolem 5 °C. Skladovat je můžeme v pilinách nebo ve vlhkém písku. Další možností je uložení venku na severní straně domu někde u zdi, kam nesvítí slunce. Rouby by totiž nesmí předčasně narašit, ale ani vyschnout
• rouby by měly být vždy méně narašené než podnože. Pomáhá také rouby namočit před roubováním na pár hodin do vody.
• může se stát, že jsou rouby už narašené víc, zejména v případě, že si koupíme stromek pro jarní výsadbu. Pokud ho po vysazení ostříháme, získáme materiál, který můžeme chtít také naroubovat. Není to ideální situace, ale za pokus stojí, i v takových případech lze uspět.

Kdy se pustit do roubování?

V podmínkách menších zahrádek je to asi méně častá varianta, ale pokud roubujete z ruky, můžete začít už v lednu. Roubované stromky se potom uloží do sklepa, kde přečkají zimu v substrátu nebo pilinách a na jaře je možná výsadba. Ve většině ostatních případů je vhodným obdobím začátek března – obzvláště pro techniky, při kterých je žádoucí, aby ještě tolik neproudila míza – roubování na kozí nožku, do rozštěpu, anglická kopulace. Když naopak potřebujeme, aby míza ve stromcích dostatečně proudila, počkáme do dubna. To se týká třeba roubování za kůru, která pak jde snáze odchlípnout.

Několik základních tipů pro roubování

• Roubovat můžeme všechny běžné druhy ovocných stromků. Pokud se bavíme o běžných podmínkách jsou výjimkou ořešáky. Ty se roubují za podmínek, které na zahradě těžko dosáhneme.
• Pro srůst je třeba překrytí plochy kambiového pletiva na roubu i podnoži. Spoje fixujeme roubovací páskou, nebo speciálními gumičkami.
• Většinou se na roubu nechávají 2-3 očka. Při roubování v korunce necháváme 4, z nich se potom vytvoří kosterní větve koruny.
• Řezné plochy začišťujeme ostrým nožem a nakonec je zamázneme štěpařským voskem. Ten zamezí zbytečnému vysychání a chrání ránu před možnými infekcemi.

Skvělý videonávod na některé techniky roubování od pana Urbánka najdete v tomto videu:

Techniky/způsoby roubování

Plátkování

• použijeme, pokud je podnož silnější než roub
• podnož se při tomto způsobu seřezává rovně a mírně do dřeva. Odřízne se tedy plátek a stejně dlouhý řez uděláme na roubu.
• řezná plocha mírně převyšuje na roubu podnož, asi o 2 mm. To umožní vytvoření závalu a následný srůst i nad roubem.
• také v tomto případě můžeme řezy doplnit jazýčkem, který roub stabilizuje
• roub ovážeme páskou a zamažeme štěpařským voskem

Kopulace (sdružování)

• hodí se pokud je roub a podnož přibližně stejně silná. Lépe se využívá u mladých podnoží
• šikmž řez na podnoži i roubu vytvoří srůstové plochy ve tvaru elipsy. Ty by měly být minimálně 3 cm dlouhé, pokud se podaří delší, tím lépe.
• pro řez si vyberte místo naproti pupenu, protože obsahuje nejvíce růstových látek, které podpoří následný srůst.
• správný výběr tloušťky roubu je důležitý, ale může se stát, že je roub malinko tenčí. V takovém případě ho přikládáme na kraj podnože tak, aby se kambiální pletiva překrývala alespoň na jedné straně. Nedávejte ho doprostřed, protože v případě slabšího roubu by tak ke kontaktu kambiálních pletiv nedošlo vůbec.
• řezné plochy přiložíme na sebe, pro ovázání páskou je nutná trocha zručnosti a cviku. Poté zamažeme místo voskem a natřeme i vrchní řech na roubu, pokud jsme ho zakracovali.

Anglická kopulace

• vylepšený předchozí způsob, kdy narozdíl od jednoduché kopulace jsou obě plochy doplněny ještě jazýčkem. Tento odchlípnutý kousek dřeva zajistí větší stabilitu roubu, který není tolik nutné přidržovat při zavazování.
• jazýček také zvětšuje plochu, kde může roub a podnož srůstat. Jazýčky vyřízneme cca v 1/3 řezu a sesadíme obě části do sebe.
• roub ovážeme páskou a zamázneme voskem

Roubování do rozštěpu

• tento způsob je o něco méně šetrný k rostlinám než způsoby předešlé. Nicméně se jedná o velmi starou, snadnou a hojně používanou metodu
• podnož seřízneme kolmo pilkou, nebo ustřihneme. Následně ji nožem rozštípneme a do vzniklé škvíry zasunume jeden nebo dva rouby. V obou případech se kambiální pletiva podnože a roubu musí dotýkat.
• roub nezasazujeme úplně “na doraz” místo řezu musí cca 2 milimetry vyčnívat nad podnoží
• opět místo stáhneme páskou a řez zamažeme voskem

Roubování za kůru

• roub seřízneme šikmo jako při kopulaci. Plocha by opět měla mít alespoň 3 cm. Bok roubu pak mírně seřízneme
• kůru na podnoži rozřízneme aby délka řezu odpovídal délce styčné plochy na roubu. Odchlípneme kůru na jedné straně a roub vložíme do zářezu. Kůru přitiskneme a ovážeme páskou.

Titelův řez

• vylepšený způsob roubování za kůru, kdy roub seřízneme jako v předchozím případě a následují tři další řezy – dva seříznou kůru na bocích roubu a třetím seřízneme malý kousek kůry na protilehlé straně k hlavnímu řezu. Tím zajistíme ztenčení celého roubu, který se pak snáz vejde pod kůru.
• na podnoži si naměříme šířku roubu a dvěma rovnoběžnými řezy vytvoříme proužek kůry, který půjde odchlípnout.
• do vzniklého prostoru můžeme vložit roub bez toho, aby po jeho stranách vznikla vzduchová mezera. Při zasunování roubu opět dbáme na to, aby byl řez cca 2 mm nad uříznutou podnoží
• tato metoda se používá zejména při přeroubování starších stromků, které mají silnou kůru.
• řez zavážeme páskou a zamažeme štěpařským voskem

Roubování na kozí nožku

• hodí se pro situace kdy je podnož silnější než roub. Využijeme ji u stromků, které mají slabší kůru – slivoně, třešně.
• používá se i v období kdy ještě míza v pletivech neproudí
• podnož seřízneme kolmo a do ní vytvoříme bočním řezem klín, který má alespoň 3 cm. Do stejného klínu seřízneme roub tak, aby byl proti řezu pupen. Roub vložíme do podnože tak, aby se opět překrýval kambiální pletiva a ovážeme pákou.
• jedná se o poměrně náročný způsob, který vyžaduje jistou míru zručnosti a zkušeností

Tolik tedy k technikám roubování. Pro úspěch je potřeba zručnost a trocha cviku, nicméně některé metody jsou vhodné i pro úplné začátečníky. S trochou trpělivosti lze zvládnout i ty pokročilejší tak, abychom si mohli časem vybírat, kterou metodu použijeme. Práci usnadní roubovací kleště, ale nejsou nutností. Z mé, zatím krátké, zkušenosti mám pocit, že občas bývá problém sehnat vhodné podnože. Ty se samozřejmě dají objednávat, ale při trénování může být poněkud větší spotřeba a nechceme si je pokazit. Proto lze některé roubovací techniky nejdříve cvičit na dvou větvičkách, které ani naroubovat vlastně nechceme. Odstřihnout je můžeme klidně ze stejného stromu a až po získání určité dovednosti se pustíme do roubování na podnože.

Pro samotnou práci bude potřeba roubovací páska, štěpařský vosk a ostrý nůž. Ideálně přímo roubovací. Pásku a vosk seženeme v hobbymarketech jako je OBI nebo Hornbach, ale také v zahradnictvích. A z mého pohledu je lepší dát vydělat jim. Roubovací nože pak vyrábí mimo jiné naše firma Mikov. Hodit se můžou i zmíněné roubovací kleště, ale není to podmínkou. Kromě roubování můžeme vyzkoušet také očkování, ale o tom zase v dalším článku.

Zdroje: Youtube kanál pana Urbánka, www.ovoce.hlucinsko.eu, Adobe Stock