Tento jehličnatý strom, patří do čeledi borovicovitých. V České republice je původní dřevinou, ale rozšířená je ve velké části Evropy a v severní Asii. Vzrůst a vzhled borovic se může lišit v závislosti na podmínkách. V příznivém prostředí doroste klidně i 40 metrů do výšky, jinde zase vytváří pokroucené, keřovité formy. Ty můžeme vidět třeba na pískovcových skalách v Adršpachu, nebo v Českém ráji.
Dolní část kmene pokrývá rozpraskaná, šedo-hnědá borka. Z horní části se odlupují rezavé šupinaté plátky. Borovice koření přes hluboký hlavní kořen, který dosáhne do značné hloubky. Proto se borovicím daří i v sušších, písčitých půdách. Pro vodu si totiž dokáží “sáhnout” pěkně hluboko. Pokud přijde vichřice, borovice se zpravidla nevyvrací, ale láme.
Pěstování
Borovice milují světlo, na stinných stanovištích neporostou. Ostatním podmínkám se přizpůsobuje dobře, nemá problém s mrazy nebo suchem. Dokáže růst na skalách, vřesovištích a jiných místech, kde konkurenční dřeviny hynou. I díky tomu je řazena mezi pionýrské dřeviny.
Využití
V našich lesích se jedná o významnou hospodářskou dřevinu. Dřevo borovice je pružné, měkké a lehké. Obsahuje větší množství pryskyřice. Využívalo se k výrobě pražců. Protože je smolnaté, není tolik oblíbeno mezi truhláři. Naopak je vynikajícím palivem, protože má velkou výhřevnost a dobře hoří.
Borová pryskyřice obsahuje látky, ze kterých se dělá kalafuna. Éterické oleje se používají v aromaterapiii a pro přípravu inhalačních směsí. Mají uklidńující účinky. Mladé borovičky jsou oblíbené jako vánoční stromky.
Foto: Luboš Nehyba
Pingback: Pionýrské rostliny – naturhelp.cz