Vřes obecný, latinsky Calluna vulgaris je jediným zástupcem rodu vřes. Latinský název Calluna je odvozeninou z řeckého výrazu “k zametání”. Vřes se totiž používal jako rostlina pro výrobu košťat. Jeho lidové názvy jsou například: břasa, břes, chvojčina, jindavec, břesňák nebo suchotinka.
Jedná se o nízký keř, který většinou dorůstá výšky okolo 20 – 60 cm. Je rozšířený po téměř celé Evropě a Malé Asii. Na mnoha místech je důležitou potravou pro větší zvířata, jako jsou jelenovití, nebo různé druhy divoce žijících ovcí. Rostliny vřesu dokážou tito sudokopytníci vyhrabávat i pod sněhem a zejména v severských oblastech jim pomáhají přežít krušné zimy.
Jak vřes pěstovat?
- Vyberte mu správný substrát. Vřes patří mezi rostliny, které milují kyselou půdu. Ta by tedy měla mít pH nižší než 5. Obyčejný substrát pro pokojovky by mu tedy nesvědčil. Půdu pro vřes můžete namíchat z rašeliny, písku a zeminy. Ideální poměr je 3 : 2 : 1. Vyhovovat bude i zemina, kterou koupíte pro pěstování borůvek a brusinek. Jestliže ho sázíte ven, dobrá jsou stanoviště poblíž azalek, rododendronů, nebo jehličnatých stromů.
- Vřes není úplně suchomilnou rostlinou, i když v přírodě to tak může na první pohled vypadat. Roste na slunných místech, kde má dostatek slunečních paprsků. Protože jsou ale jeho domovem rašeliniště, která bývají pořád vlhká, ani jemu vlhká půda nevadí. Nesmíte ho ale přelévat. V hodně přemokřeném substrátu začnou kořeny uhnívat a napadají je houby nebo plísně. Pokud jste si ho právě přinesli domů, přesaďte ho do většího květináče a na dno dejte drenážní vrstvu z drobného štěrku, nebo keramzitu. Až potom můžete vrstvit zeminu.
- Při zalévání nepoužívejte tvrdou vodu. Vřes je totiž citlivý na vápník a právě ten tvrdá voda často obsahuje. Jestliže nemáte jinou možnost, než zalévat vodou z vodovodu, která u vás tvrdá možná je, nechte ji aspoň 24 hodin stát a až poté použijte k zalévání.
- Nebude mu dělat dobře ani suchý vzduch a horko panelákových bytů. Pokud nemáte zahrádku a chcete si přesto udělat vřesem radost, pěstujte ho v truhlíku na balkoně. Tam můžete nádoby na zimu obalit netkanou textilií, aby rostliny tolik nevymrzly.
- V rašeliništích jsou půdy chudé na živiny, takže vřes nemusíte příliš hnojit. Pomůže mu mírné přihnojení v době květu, ale pozor: opět by se mělo jednat o hnojivo, které neobsahuje vápník.
Stříhání vřesu
- Na střih se vrhněte v předjaří předtím, než začne příliš růst. Jako vždy používejte ostré a čisté zahradnické nůžky.
- Vřesy se nebojte stříhat hodně Když je stříhat nebudete, po několika letech bude z kompaktního hezky kvetoucího keříku trs s holými větvičkami a minimem květů. Starší výhony totiž kvést přestávají. Na každém výhonu nechte pár zelených větviček.
- Hlubokým řezem docílíte toho, že keříky hezky obrazí a začnou pořádně kvést.
Využití a účinky vřesu
Vřes není jen oblíbenou okrasnou rostlinou našich parků a zahrad. V lidovém léčitelství má své místo jako detoxikační prostředek. Používal se také při léčbě dny, revmatismu a otoků nohou. Díky močopudným účinkům se využíval při zánětech ledvin a močových cest. Uvádí se, že vřesový čaj může zvyšovat krevní tlak a proto by se neměl užívat déle, než tři měsíce. Po této době má následovat stejně dlouhá pauza.
Středověké pivovarnictví mělo pro vřes využití při výrobě piva. Používal se dávno před chmelem. Vřesové natě se musely dobře očistit a do piva nesměla přijít žádná jiná část rostliny. Toto bylo pečlivě kontrolováno, protože houby rostoucí na kořenech mohly pivu dodat halucinogenní účinky, případně konzumenty přiotrávit. V některých zemích lidé věřili, že bílý vřes má magické účinky a přináší štěstí. I Slované vřes používali a věřili, že pomáhá proti zlým silám.
Zdroje: Pixabay.com, Youtube kanál Home in Cube