Během posledních cca 10 let se na českých stavbách stále častěji můžeme setkat s fasádami z prken v tmavě hnědé nebo černé barvě. Dříve nestandardní volba obložení je dnes k vidění na domech navržených renomovanými architekty i menšími studii, ale také na drobných stavbách, jako jsou různé tiny-housy, maringotky nebo čajové domky a zahradní altány. Jedná se o opalovaná prkna ošetřená oleji na dřevo.
Povrchová úprava dřeva opalování pochází z Japonska a nazývá se Shou Sugi Ban mebo také Yakisugi (焼杉). Yaki znamená “zahřát ohněm/opálit” a sugi “cypřiš”. Jedná se o tradiční metodu a už z názvu je vidět, že se při ní využívalo hlavně dřevo cypřišů. Konkrétně se pak jednalo o cypřišek tupolistý – hinoki (Chamaecyparis obtusa).
V minulosti jsme v našich zeměpisných šířkách mohli podobné zbarvení pozorovat na venkovských stodolách. Tam nebyla černá barva výsledkem opalování, ale prkna byla natírána hovězí krví. Působením slunce pak prkna tmavla a fasády zejména užitkových budov dostávaly načernalý odstín. O mnoho let později vystřídal volskou krev vyjetý olej. I ten se používal k natírání přístřešků, kůlen a stodol. Nicméně díky škodlivým účinkům na lidské zdraví bylo od jeho používání upuštěno.
Způsoby opalování prken
V současnosti existují tři základní způsoby, kterými lze docílit opálení povrchu dřeva. Každý z nich má svoje specifika a osobně jsem vyzkoušel pouze druhou metodu, tedy opalování hořákem. Sami ale můžete zkusit i další způsoby a zjistíte, co vám vyhovuje.
Opalování v komínku
První způsob je hodně tradiční a trochu náročný na manipulaci. Prkna se při něm svážou po třech hranami k sobě a tím se vytvoří komín. Pokud ho postavíme nad rozdělaný oheň, začne povrch dřeva hořet směrem vzhůru díky přirozenému tahu vzduchu. Vnitřek prkenného komínu tak bude opálený, vnější strany prken zůstanou netknuté. Nevýhodou je nemožnost kontrolovat pohledem míru opálení, takže je potřeba nabrat určitou zkušenost. Další zádrhel může vzniknout při manipulaci, kdy například 4 metry dlouhá prkna už je obtížné udržet ve vertikální poloze tak, aby mohla ohořet a nijak nás při práci neohrozila. Při takové délce už se hodí pomocníci.
Z video ukázky si můžete udělat představu o tom, jak tradiční opalování pomocí vytvořeného komínu probíhá. Je vidět, že hoření prken je silné, vzniká zuhelnatělá vrstva. Je tedy potřeba je včas uhasit, aby neodhořelo větší množství dřeva, než je nutné.
Opalování hořákem
Další metoda opalování využívá stavení hořák na lepenku. Tím lze docílit podobného efektu, jako při opalování prvním způsobem. Výhodou je ale lepší manipulace s materiálem a také větší kontrola nad mírou opálení prken. Při použití hořáku je vhodné dodržet několik zásad:
- Používejte nehoblované dřevo. Je totiž velký rozdíl, pokud se snažíte opálit hoblovaná prkna. Hoblování je samo o sobě jeden ze způsobů, jak zvýšit odolnost dřeva vůči ohni. Malé třísky, které na neopracovaných prknech zůstávají snáze chytnou. Proto se nehoblovaná prkna opalují hezky, ale hoblovaná málo černají a vyžadují mnohem delší působení plamene. To samozřejmě zdvihá konečné náklady, kdy musíte zaplatit hoblování prken (nebo si je ohoblovat) a také spotřebujete více plynu do hořáku. Rozdíl je opravdu značný.
- S hořákem nepracujte v silném větru. Najděte si dobře chráněné místo, nebo počkejte na lepší počasí. Vítr fouká plameny různými směry a je problematičtější udržet koncentrovaný žár do jednoho místa. I toto pak zdvihá spotřebu plynu.
- Suky budou chtít více horka – opalují se pomaleji, takže by v jejich místě zůstal světlejší flek. Proto tady s plamenem “přitlačte” pokud chcete docílit barevně jednotného povrchu.
- Pozor při opalování palubek s perodrážkou. Jsou tenčí a obzvlášť v místě, kde je perko nebo drážka, dřevo začíná brzy hořet. Tam je totiž materiál opravdu slabý. Stane se tak, že pokud chceme opálit hoblovanou palubku, někde nebude pořádně tmavnout, ale pero nebo drážka už může hořet nebo se teplem různě kroutit. Proto je vhodnější opalovat spíš stejně silná prkna.
Použití speciální pece
Pro zjednodušenou úpravu opalovaných prken nebo výrobu většího množství se hodí speciální pec. Tu najdeme spíše v průmyslových podnicích, ale prkna se na posuvu protáhnou pecí, kdy jsou zároveň z jedné strany vystavena žáru. Výhodou je rovnoměrně opálený povrch a menší pracnost.
Napouštění opáleného dřeva olejem
Pokud nejste spokojení s finální barvou dřeva, třeba proto že je příliš světlá po kartáčování, dá se to vyřešit. Oleje, které se používají pro povrchovou úpravu je možné dobarvit pigmentem. Je k dostání v různých odstínech a intenzitu barvy určuje právě odstín a použité množství. Já takto dobarvoval nedostatečně opálené palubky na maringotce. Odstín palubek byl po prvním napuštění olejem hodně světlý a nerovnoměrný. Opálení se tedy ukázalo jako nedostatečné. Proto jsem při druhém a třetím nátěru přidal ořechový pigment – ten nejtmavší, který se mi povedlo sehnat. Finální barva je tak úplně černá, přestože samotné opálené palubky by byly spíš žíhané.
Výsledky použití metody Shou-sugi-ban
Stupně opálení dřeva se různí. Pokud je plamenům vystaveno jen malou chvilku, bude zvýrazněna kresba a ztmavnou hlavně letorosty. Taková prkna se často používají k výrobě rustikálního nábytku, polic nebo regálů. Opálené dřevo lze ještě kartáčovat a jemně obrousit tak, aby při použití v interiéru nešpinilo. Jako finální povrchová úprava se většinou používá napuštění olejem na dřevo. Výsledkem jsou prkna světle hnědá, jen mírně tmavší než byla původně. Jak už bylo řečeno, dojde hlavně ke zvýraznění kresby.
Vyšší míra opálení pak dává vzniknout prknům v různých odstínech hnědé až po uhlově černou. Hodně opálená prkna pak budou mít i charakteristický zuhelnatělý povrch. Právě tenká vrstva zuhelnatělého dřeva je mnohdy cílem takovéto úpravy. Zajišťuje totiž ochranu před hmyzem, dřevokaznými houbami, ale také před požárem. Jednou opálené dřevo už totiž špatně hoří. Zuhelnatělý povrch pak buď na prknech můžeme nechat, nebo ho lze kartáčovat. To se používá v případě, že nechceme aby z prken zuhelnatělé kousky mohly časem opadávat. Finální napuštění se pak provádí lněným nebo tungovým olejem na dřevo.
Poznámka k černé fasádě a tepelné regulaci domu
Bílé, tedy řekněme tradiční provedení fasád domů, se kterým se můžeme setkat zejména v okolí Středozemního moře funguje tak, že za sluncem rozpálených dnů odráží jeho záření. Teplota povrchu domů se pak zhruba rovná teplotě okolního vzduchu. Tedy fasády a následně i interiéry domů se tolik nerozpalují. Za chladnějších nocí se pak uplatňuje nízká sálavost tepla z povrchu fasád. Akumulované teplo se do okolí vyzařuje pomaleji.
U černých domů je to přesně naopak – v noci rychleji vystydnou a naopak ve dne se snadno rozpálí do teplot převyšujících vzduch v okolí. Proto je tepelná izolace a následný komfort pobytu v těchto stavbách jednou z hlavních výzev, které použití použití tmavých obkladů obnáší.