Olše lepkavá je opadavý listnáč z čeledi břízovitých. Dorůstá většinou okolo 30 metrů, může se dožít 100 let, výjimečně i 200.
Olše mají podlouhlou korunu a relativně štíhlý kmen. Kryje ho šedavá borka, která s postupujícím věkem stromu rozpraskává. Listy jsou okrouhlé a obzvlášť ty mladé trochu lepkavé, odtud její název. Na podzim se listí nijak nebarví, opadává zelené.
Stromy kvetou brzy, začínají už v březnu. Díky vysoké produkci pylu jsou olše význačným alergenem. Plodem jsou drobné šišky, nejprve zelené, s nastupující zralostí hnědnou. Kořenový systém olše je srdčitý, může mít i kůlovitý kořen. Na kořenech jsou hlízky, které díky nitrogenním bakteriím obohacují půdu o dusík.
Pěstování
Olši se bude dařit ve vlhkých půdách, v přírodě se vyskytuje v bažinách, okolí pramenů, na březích potoků a řek. Jako jeden z mála našich stromů si dokáže poradit i na trvale podmáčených půdách. Někdy v takových podmínkách vytváří chůdovité kořeny. Roste od nížin až do vyšších poloh – její výskyt v ČR končí zhruba ve výšce 900 m.n.m.
Olše nevymlazují z kořenů, ale z pařezů. Stane se že po pokácení stromu z pařezu vyrazí množství nových výhonků. Pokud byste se tedy chtěli olše zbavit nadobro, je potřeba to vzít i s oním pařezem.
Využití
Dřevo těchto stromů je měkké a lehké, svoje uplatnění najde v řezbářství. Vyráběly se z něj sirky i překližky. Protože má vysokou trvanlivost ve vodě, používalo se při stavbě vodních staveb, jako jsou mosty, jezy a části mlýnů. Olšové šišky používají akvaristé k úpravě vody.
Foto: Adobe Stock, Luboš Nehyba