Jak si pěstuji ovocné stromy zdarma

Předesílám, že se jedná o můj vlastní postup a držím se ho zatím třetím rokem. Je to tedy první rok, kdy vlastní stromky dorostly do takové velikosti, že je možná výsadba na původní stanoviště. Jedná se hlavně o myrobalány, které vykazují nejbujnější růst a zároveň se hodí i jako podnože pro další druhy ovocných stromků. Postup nemusí být vhodný pro každého. Jedná se o moji variantu, která funguje, protože mám přístup k zahradě, kde je možné stromky předpěstovávat. Samozřejmě chápu, že ne každý může využít takovouto možnost.

Pěstební nádoby – květináče nebo mnohem častěji kbelíky

První věcí, která by mohla stát peníze jsou květináče, ve kterých může nějak rozumně prosperovat ovocný stromek, než doroste do výsadbové velikosti. Stromky jdou většinou vysazovat na finální stanoviště po 3 letech, výjimečně i dříve. Pěstební nádoba by tedy měla mít objem minimálně 10 litrů. Možná už tak velký květináč máte doma. Pokud ne, poohlédněte se kolem kontejnerů na plast. Lidé tam často vyhazují použité nádoby které mohou ještě sloužit právě jako květináče. Nesmí být znečištěné chemií, ale mechanické nečistoty nebo odpadky nádobu nijak nedegradují. Praskliny také nevadí, aspoň bude připravená drenáž.

Já třeba používám sice nevzhledné, ale zato funkční bílé plastové kbelíky od marmelád. Džemy, marmelády nebo majonézy se v nich dodávají do pekáren, cukráren a restaurací. Pokud znáte někoho, kdo v takovém podniku pracuje, poptejte se. Určitě se o pár kbelíků rozdělí. V případě zájmu o větší množství asi bude potřeba už za kbelíky zaplatit, protože se s nimi na bazarech vesele obchoduje. Prodejní cena pak může být okolo 10 – 20 Kč za kus. Jen je pak potřeba do kbelíku vyvrtat drenážní otvory, aby mohla přebytečná voda odtéct. K tomu poslouží vrtačka nebo vidle rozpálené v ohništi. Jako nádoby na pěstování stromků jsou takové kbelíky plně dostačující a výhodou je právě jejich dostupnost. Navíc často mívají i ucho, které usnadňuje manipulaci s kýblem plným hlíny. Přiznám se, že se mi nepodařilo nikde najít 10litrový květináč za cenu 10 Kč, takže na plastové kýble od marmošky nedám dopustit.

Druhou možností je školkování semenáčů ve volné půdě a jejich následné vyrýpnutí před výsadbou. To je lepší možnost z toho pohledu, že nepotřebujete shánět kbelíky ani květináče. Nicméně ne každý má přístup k pozemku, kde je dostatek volné půdy pro výsev semínek stromů. Často se totiž snažíme taková místa využít k pěstování jiných plodin. Pokud ale nějaký prostor máte, můžete zkusit vysévat přímo do připravené půdy.

Semenáčky ovocných stromů

Aby bylo možné pěstovat stromy v malinko větším množství, bude potřeba získat dostatečné množství semenáčů. Při procházkách krajinou se podívejte v okolí alejí nebo na krajích lesů, jestli se někde nenachází víc planých semenáčků jabloní, hrušní nebo třešní. Nic se neděje, pokud si jeden z nich vyrýpnete a zasadíte doma. Samozřejmě je také možné je získávat z pecek a jadérek. Já to dělám následovně:

Jabloně – celý rok sbírám jadérka do sklenice. Není to ideální, protože v ní mohou proschnout. Ale pro mě je to pohodlné, sklenici nechávám položenou na kuchyňské skříňce a nemusím s pár semínky běhat do lednice. Na podzim je vysévám do sadbovačů nebo do květináčů. Ty, které vyklíčí, na jaře přesadím. Jadérka klíčí relativně dobře a dá se to i podpořit tím, že je necháte vyklíčit v lednici ve vlhčeném ubrousku. Nicméně semenáčky, které vzejdou rostou na můj vkus velmi pomalu. Nevím, jestli je to mnou a chudším substrátem, který pro pěstování stromků používám. Každopádně pěstování jabloní zatím hodně moji trpělivost.

Hrušně – používám stejný postup, ale daří se mi s nimi ještě méně. Je to hlavně proto, že za rok nesním ani zdaleka tolik hrušek, jako jablek. Proto je i semínek k výsevu méně a úspěšnost se mi zdá malinko nižší. Hrušňové semenáče tedy spíš vyhledávám při procházkách v krajině, hlavně ve starých alejích, kde majitelé často nekosí trávu. Mladé hrušně tak mají možnost narůst do solidní výšky a mnohdy je lze už vyrýpnout a následně naroubovat.

Třešně – na třešně mám speciální místo, kde klíčí relativně dost semenáčků. Na odlehlém konci naší zahrady roste vysoký topol a na něm rádi sedávají kosi, špačci a další ptáci. Protože třešně jsou součástí jejich jídelníčku, z trusu pak vyklíčí nové třešně přímo v topolovém listí. Procházím tedy pravidelně pod stromem, semenáčky vytahuju dřív, než je okoušou srnky a přesazuji je do připravených kbelíků. Většinou není problém takto získat kolem 20 – 30 rostlinek za rok a to zdaleka nezvládnu najít a vyrýpnout všechny. Třešňový semenáč se hodí jako podnož pro třešně i višně, takže tuhle spolupráci s ptáky mám obzvlášť v oblibě.

Švestky – švestky si většinou posbírám na podzim, když zralé padají ze stromů. Nijak si to nekomplikuji, pokud najdu švestku, pod kterou je dostatek plodů, naházím je do kbelíku. Pozor dávám jen na vosy. Tyhle švestky pak nasypu na vrch kbelíků už naplněných hlínou. Přidám ještě vrstvičku zeminy nebo alespoň spadaného listí a nechám kbelíky stát někde přes zimu. Na jaře v každém z kbelíků minimálně jedna švestka vyklíčí a já ji mám rovnou zasazenou.

Myrobalány – tady používám stejný postup jako u švestek. Například v Hradci rostou myrobalány u jednoho parkoviště, kde plody padají na asfalt. Stačí tak přijít po tom, co dužina shnije a čisté pecky zamést do připravené nádoby. Za 15 minut můžu tak mít i stovky pecek, podle toho kolik jich zrovna napadalo pod stromy. Myrobalán je hodný jako podnož pro švestky i blumy, ale dají se na něj naroubovat také meruňky, broskvoně a mandloně. To jsou v našich podmínkách (okolí Babiččina údolí) pořád ještě vzácné stromy, takže z nich mám vždy největší radost a snažím se jich každý rok několik desítek vypěstovat. Myrobalány proto sbírám pravidelně, letos jsem se jim ale věnoval nejvíc. Naplnil jsem jejich peckami 30 kbelíků a zbytek dal do pařeniště spolu se švestkami.

Takto tedy vypadají spadané myrobalány a švestky v části pařeniště, kde budou klíčit. Pod nimi je vrstva hlíny, až opadá listí, přidám z něj tenkou vrstvu na vrch a nechám to být. Na jaře budu jen vyrýpávat semenáčky. Nebo je možná nechám růst rovnou v pařeništi a přesadím, až zesílí. Každopádně dám vědět, kolik jich zhruba vzešlo.

Broskvoně a meruňky – schovávám si pecky z kupovaného ovoce. Většinou je házím do jednoho pytlíku v mrazáku a na podzim opět pecky putují do kbelíků s hlínou. Meruňkové pecky většinou luštím, broskvové ne. Maximálně je kamenem naprasknu. Nová rostlinka si pak už poradí.

O meruňkách a broskvoních se tvrdí, že mívají plody podobné mateřskému stromu. Nemělo by tedy hrozit, že případná úroda ze semenáčů bude vyloženě planá a nedobrá. Zatím to nemůžu potvrdit ani vyvrátit, meruňky a broskvoně ze semínek jsou teprve dva roky staré a ještě zdaleka neplodí. Určitě jich ale zkusím několik neroubovat a počkám, jestli budou i tak rodit. Ať můžu plody semenáčů ochutnat a porovnat s těmi, které se urodí na kupovaných stromcích.

Substrát

Čím ty kbelíky plním? Většinou směsí kompostu a nějaké horší hlíny, které se na pozemku potřebuji zbavit. Často je ta přimíchávaná hlína dost špatná, ale tím vás nechci navádět, byť to stromky zvládají. Pokud ale máte opravdu nadbytek kompostu, stromkům neváhejte živiny dopřát. Vyklíčené semenáčky zamulčuji. Buď spadaným listím, suchou trávou, nebo tou čerstvě posečenou. Podle toho, co je zrovna po ruce. Kbelíky pak nanosím někam do polostínu, abych nemusel v létě tak často zalévat. Na zahradu se dostanu většinou jen o víkendech a stromky by na plném slunci v létě trpěly. To jim radši dopřeju trochu méně světla, ale také o poznání menší vedro.

Protože samotná zahrada není oplocená a nachází se na kraji obce, ukázal se jako velký problém okus stromků zvěří. Srny si na zahradu, kde mám kbelíky umístěné chodí, jak se jim zlíbí. A já jsem rád, nechtěl bych to jinak. Nicméně zima 2021 mě naučila, že kbelíky se sazenicemi stromků nemůžu nechat nechávat nechráněné. V létě byly ztráty zanedbatelné, ale přes zimu jsem díky okusu přišel o několik desítek kaštanových semenáčků. Proto jsem přes léto postavil oplocenku z předtím použitého lesnického pletiva. Kůly jsem si nařezal z palivového dřeva, takže náklady na stavbu byly minimální. Oplocenka pojme přes 120 kbelíků, což je zhruba tolik, kolik bych rád každý rok vysázel stromků. Budu tedy ještě muset vyřešit, kam dát ty, které se nepodaří vysadit na stanoviště v případě, že už budu mít pro další sezonu plné nové kbelíky s mladými sazenicemi. Aby zvěř nemohla do oplocenky podlézat, obestavěl jsem z vnější strany pletivo dalšími kbelíky a také sadbovači. V kbelíkách jsou sazenice “béčkové kvality”, často ty, které už přežily okus a jsou nějak zdeformované. V nejhorším je vyhodím a do kbelíku dám nový stromek.

Roubování a očkování

Tady už je potřeba trošku zručnosti, ale není se čeho bát. Štěpuji většinou ve druhém roce, jednoleté semenáče jsou málokdy dost silné. Výjimkou mohou být myrobalány, ty mají často největší přírůstky a někdy už se dají i jednoleté rostliny očkovat.

Začínal jsem roubováním, ale letos přecházím na očkování, které mi přijde praktičtější z několika důvodů. Jedním z nich je moje nezkušenost a nedostatek praxe. Při roubování se mi velké množství roubů neujalo. Očkování mi zatím vychází podstatně lépe, úspěšnost mám vyšší. Dalším důvodem je delší časové okno ve kterém mohou očkovat. V létě je přece jen víc času na práci, protože dny jsou o poznání delší, než brzy na jaře, kdy se roubuje. Pro hraje i vyšší výtěžnost rostlinného materiálu, které chci na roubování použít. Zatím nemám takové množství meruněk, mandloní a broskvoní, abych získal pokaždé dostatek roubů. Stromky jsou totiž stále mladé a nemají rozložité koruny. Jsem tedy rád, že můžu odebírat očka v létě z mladých letorostů a stačí mi na jednu podnož malé očko. Z jedné kratší větvičky broskvoně tak dokážu naroubovat klidně 5 – 6 podnoží.

Pokud se po očko ujme, je vyhráno. Stačí aby stromek přežil zimu, neokousala ho zvěř a další jaro jen zastřihnu podnož nad očkem. Rašící očko pak průběžně vyvazuji k bambusu nebo nějakému kolíku, aby rostlo vzpřímeně. Příští sezonu je většinou stromek dostatečně silný, abych ho mohl s patřičnou ochranou vysadit na plánované stanoviště. Tolik tedy k mým zkušenostem s pěstováním vlastních stromků. Postupně budu článek rozšiřovat tak, jak budou stromky růst.