Vrba jíva je menší až středně vysoký stromek patřící do čeledi vrbovitých. Dorůstá maximálně okolo 12 metrů. Kmen mívá nerovný, prohýbá se, nebo se různě větví. Protože se často upravuje řezem a zmlazuje. Vyskytuje se mnohdy spíš v keřové formě. Dožít se může 40 – 50 let. Jíva je rozšířená téměr v celé Evropě.
Průměr kmene bývá okolo 50 cm, kryje ho v mládí hladká, světle šedá borka. Jak strom stárne, borka rozpraskává a mění barvu na tmavošedou až nahnědlou. Listy má oproti jiným vrbám spíše širší, bývají až 11 cm dlouhé, další 1-2 cm jim přidá řapík, na kterém rostou. Mají podlouhlý, elipsovitý tvar.
Jíva je dvoudomá, kvete brzy na jaře v březnu a dubnu ještě předtím, než ji začnou rašit listy. Květenstvím jsou jehnědy – samčí žlutavé od prašníků, ty samčí spíše zelenavé. Drobná ochmířená semínka vítr snadno přenáší i na velké vzdálenosti.
Pěstování
Vrba jíva patří mezi pionýrské dřeviny. Pomáhá tak zalesňovat paseky ve světlých lesích, mýtiny, kde se pálilo klestí i suťové svahy a okraje lesů. Roste i na hromadách vykopané zeminy, náspech, na příkopech a haldách. Toleruje chudé půdy, není náročná na živiny, ani pH. Co však potřebuje je dostatek světla, snese jenom malé boční zastínění.
Narozdíl od ostatních vrb nesnáší přemokřená stanoviště, rašeliniště a další trvale vlhké lokality. Od jiných druhů vrby ji také odlišuje fakt, že se obtížně množí dřevitými řízky.
Využití
Dřevo jívy není nijak hospodářsky významné, používá se na vytápění. Největší výhoda této dřeviny ale spočívá v již zmíněné schopnosti zarůstat holé plochy. Díky spadanému listí pak zkvalitňuje půdu a připravuje podmínky pro růst dalších rostlin. Sama pak bývá vytlačena a postupně ustupuje.
Svůj význam má i pro včelaře. Lidé ji znají jako jednu z vrb, ze které si mohou neřazat tvz. kočičky. Ty jsou i důležitou jarní potravou pro včely, které se budí po zimní neaktivitě.
Foto: Adobe Stock
Pingback: Pionýrské rostliny – naturhelp.cz