Trnovník akát je u nás nepůvodní listnáč. Patří do čeledi bobovitých. Jedná se o značně invazivní rostlinu, se kterou si naše příroda neví tak úplně rady. Není proto divu, že se dostal i na černý seznam invazivních druhů. Pochází z Ameriky, odkud byl také přivezen do Evropy v 17. století. Původně roste v Mexiku a Apalačských horách. V Evropě se rozšiřoval hlavně v teplých oblastech.
Má charakteristické, lichozpeřené listy. Z větviček rostliny vyrůstají trny. Ty tvoří akátový porost neprostupný a poskytují tak ideální podmínky pro hnízdění drobných ptáků. Stromy dorůstají až 20 metrů a zdobí je široká koruna.
Růst a pěstování
Akát často zabere celé svoje stanoviště a snadno vytváří monokultury. Jedním z důvodů je i to, že je pro své okolí toxický. Vylučuje do půdy látky, které zamezují v růstu ostatním rostlinám s výjimkou černého bezu. Všimněte si někdy, že v okolí akátů nenajdete moc jiných druhů, ani tráva pod nimi neroste nijak bujně.
Ani pro živočichy není akát nijak blahodárný. Zvládají ho opást třeba kozy, ale většina ostatních zvířat se jeho kůře a výhonkům raději vyhne. Akáty také snadno vytvářejí odnože. Proto, pokud se jej rozhodnete pokácet, vyraší nové výhonky buďto z pařezu, nebo přímo z kořenů.
Milují světlo, ale na ostatní podmínky jsou nenáročné. Rostou v písčitých i jílovitých půdách a nemají problém zvládat ani větší nadmořské výšky – třeba kolem 1600 metrů. Zvládá dobře řez, polámání větví i znečištěné ovzduší. Celkově se tedy jedná o velmi odolnou rostlinu. V české přírodě je to však silně invazivní druh, proto jeho výsadbu zvažte.
Využití
Akát by si mohli oblíbit včelaři, protože světlý akátový med patří mezi ty nejchutnější. Voňavé květy akátů se sbírají pro jejich využití v lékárenském průmyslu. Dřevo z těchto stromů má jednu z nejvyšších výhřevností a také je velmi tvrdé. Používá se v nábytkářství a stavebnictví.
Foto: Adobe Stock