Datel, anglicky woodpecker, je velkým šplhavcem, který patří do čeledi datlovitých. Je rozšířený od Španělska přes Skandinávii až po Sibiř a Japonsko. U nás hnízdí na většině území až po horní hranici lesa, dokud dokáže nalézt dostatečně silné stromy. Dorůstá zhruba velikosti vrány, na délku měří 40 – 46 cm, v rozpětí křídel má 67 – 73 cm. Váží mezi 250 – 360 gramy. Může se dožít až 25 let. Zbarvený je celý v černé s červenou čepičkou na temeni hlavy u samců. Samice má na týlu jen červenou skvrnu. Oko a zobák jsou bělavé.
Tenhle pták se živí především brouky, kteří žijí ve dřevě stromů. Na jeho jídelníčku se tak ocitají tesaříci, mravenci, nebo lýkožrouti. Někdy se v jeho potravě objeví také rostlinná složka, hlavně semena a plody. Potravu získává silným zobákem a lepkavým jazykem, kterým dokáže jednotlivé tvory ze dřeva vytahovat. Proto se vyskytuje tam, kde je dostatek starých stromů a v lese je velmi prospěšný. Konzumuje dřevokazný hmyz a zároveň buduje hnízdní dutiny, které pak mohou využít k hnízdění i jiné druhy ptáků. Mezi takové druhy patří třeba holubi doupňáci, straky, puštíci nebo syci rousní.
Jak si datel chrání lebku?
Protože opakové údery zobákem do kmenů stromů by si jinak jistě vybraly svou daň, muselo se tělo datlů přizpůsobit. Dokáží totiž vyvinout úder zobákem o síle až 1400 gramů a jejich hlava se při něm pohybuje rychlostí až 6 metrů za vteřinu. Lebka datlů je mnohem silnější, než je tomu u jiných ptáků. Prostor mezi ní a mozkem je velmi malý, díky tomu se mozek v lebce nemůže tak “rozpohybovat” a narazit zevnitř na lebeční kost. Důležitý je i tvar mozku. Ten je o něco vyšší, než delší a díky tomu se čelní náraz rozkládá na větší plochu.
Společně s tím hraje roli i jazylka – část těla datlů, která přechází ze zobáku k lebce a obepíná ji. Ze zpomalených záběrů pořízených vědci při zkoumání datlů je také vidět, že datel při klování do kmene natáčí hlavu a jeho obě části jeho zobáku nejsou v jedné rovině. To vše dohromady zajišťuje, že si při hledání potravy nepoškodí mozek.
Způsob života
Hnízdí jednotlivě, monogamně. Některé páry spolu setrvávají pouze jednu hnízdní sezónu, jiné se udržují po několik let. Tok začíná již v polovině února a provází ho časté bubnování a volání. Hnízdo si staví v dutinách stromů. U nás si často vybírá buky nebo jedle a hnízdí ve výšce 8–12 m. Stavba hnízda trvá 10-28 dnů a tesá je obvykle jen samec. Hotová dutina je hluboká 47-57 cm a široká 12–20 cm, s okrouhlým nebo svisle oválným vletovým otvorem o průměru 6–11 × 8–11 cm. Obvykle bývá využívána po řadu let, některé páry však tesají každý rok novou.
Datel hnízdí 1× ročně od dubna do srpna, s případnými náhradními snůškami. Samice snáší 3–5 čistě bílých vajec o rozměrech 34,4 × 25,4 mm. Inkubace začíná od snesení 4. vejce a trvá 12–14 dnů, sedí oba ptáci, přičemž v noci vždy jen samec, zatímco samice nocuje v jiné dutině poblíž hnízda. Mláďata jsou krmena oběma rodiči. Oči se jim otevírají po 10 dnech, v 17 dnech začínají vyhlížet z dutiny a hnízdo opouštějí ve stáří 24–28 dnů. S rodiči setrvávají další 1–2 měsíce, poté se rodina rozpadá. Pohlavně dospívají v prvním roce života. Nejvyšší známý věk kroužkovaného ptáka je 28 let.[2]
Zdroje: Adobe Stock, NationalGeographic.cz, Ptáci – průvodce přírodou – Sauer Frieder, nakladatelství Ikar, vydáno:1995