Jedle bělokorá (Abies alba)

Krásný jehličnan z čeledi borovicovitých. Může dorůstat i 40 metrů a poznáte ji podle typicky šedé kůře. Jehlice na větvích vyrůstají ze dvou stran, nikoliv po celém obvodu, jako třeba u smrku. Z vrchu mají tmavě zelenou barvu, zespodu jsou zeleno stříbřité. Plody jedle jsou šišky, které vyrůstají přímo vzhůru, takže strom krásně ozdobí. Nevýhodou je, že jedle začíná plodit až okolo 20 let věku.

Pěstování

Jedle je poměrně citlivá na klimatické změny a další faktory. Zároveň se její porosty špatně obnovují, pokud dochází k okusování zvěří. To, společně s rozsáhlým pěstováním smrkových monokultur, které byly z ekonomického hlediska výhodnější, zapřičinilo její úbytek v našich lesích. Jedlové porosty téměř vymizely. Od poloviny 20. století je více cíleně pěstována, aby se tomuto trendu zabránilo

Pokud si ji chcete vysadit doma dopřejte ji dostatečně hlubokou a vlhkou půdu. Sucho jedlím nesvědčí. Roste až do nadmořské výšky 1300 metrů, takže co se týče chladu, snese ledacos. Počítejte však s její výškou, takže ji bude lepší dopřát samostatné stanoviště. Co se týče světelných podmínek, vyhovuje ji spíše polostín. 

Využití

Jedlové dřevo není nijak odolné proti napadení škůdci, ale dobrou trvanlivost má ve vodě. Proto nacházelo uplatnění při konstrukci vodních staveb, jako jsou třeba piloty mostů, jezy, nebo lodě. Dále se z jedle dělaly sudy nebo šindele. Oblíbená je i jako vánoční stromek. 

Vonné silice z jedlového dřeva a jehličí se používají v aromatrapii a uplatnění najdou i v léčitelství, zejména pro svoje uklidňující uvolňující a protizánětlivé účinky.