Tis červený je jehličnatý keř, který roste velmi pomalu. Patří do čeledi tisovitých. Jsou to dlouhověké rostliny, mohou se dožít až tisíc let.
Vyskytuje se ve formě nízkého stromu, ale většinou ho najdete jako keř. Jedinci ve stromové formě vznikají spíše při rozmnožování ze semen. Jehlice tisu jsou tmavé, široké asi 2 mm, dlouhé kolem 2-3 cm. Spodní strana je matnější, vrchní lesklá. Kůra je hladká, později se začíná odlupovat v plátech, má červenohnědou, někdy i šedohnědou barvu.
Pěstování
Tisy jsou relativně stínomilné. Můžete se s nimi setkat v zámeckých zahradách, parcích a někdy i v zahradách u rodinných domů. Občas se objevuje v živých plotech. Vyhovují mu humózní, středně těžké půdy. Díky širokému kořenovému systému si dokáže poradit i na kamenitých a suťových stanovištích. Dobře snáší řez a dá se snadno tvarovat.
Využití
Dřevo tisu je velmi tvrdé. Má červenohnědé jádro a z českých dřevin je jedno z nejtěžších. V středověkých dobách se proslavilo při výrobě slavných anglických, neboli velšských luků.
Otravy
Celá rostlina tisu je jedovatá. Výjimkou jsou jasně červené plody, ty toxiny neobsahují. Ty by nejsnáze mohly zlákat například děti k jejich ochutnání. Ale pozor, semeno, které je uvnitř už jedovaté zase je. Rostlina obsahuje alkaloidy taxin a milosin. Tyto jedy působí rychle. Otrava se projevuje zvracením a závratí. Smrt je způsobena zpomalením činnosti až zástavou srdce. Jsou známy případy otrav po žvýkání jehličí, nebo pozřejí odvaru z větviček. Jed rostlin může být nebezpečný i pro zvířata, která by ho při pastvě pozřela.
Foto: Adobe Stock